Kejklířství a tradiční žonglování
Kejklířství a jiná umění pouličních eskamotérů jsou snad staré jako lidstvo samo. Nejstarší zmínka pochází z egyptské
hrobky Beni-Hassana na východním břehu Nilu, kde se na nástěnné malbě kromě akrobatů a tanečníků nachází i ženy žonglující
se dvěma míčky. Další významnou kolébku žonglování je Dálný východ. I zde tradice sahá hluboko před náš letopočet. V Číně
a okolních zemích však žonglování nebylo primárně bráno jen jako zábava, bylo populární jako meditační cvičení pro sladění
práce duše a těla. Z Číny pochází jedna z nejstarších žonglovacích pomůcek - diabolo (viz diabolo). Žonglování má hlubokou
tradici i na evropském kontinentu. Víme, že se jím zabývali i staří Řekové, avšak největším zdrojem informací je Římská říše
v období Julia Ceasara, kde žonglování bylo velmi uznávanou kratochvílí a kde se rozvinulo mnoho disciplín, které dnes považujeme
za součást žonglování. Z latiny pochází i jeho jméno: Juggling (z latinského) Jaculator - člověk, který vyhazuje (cokoli).
V následujícím období frekvence zmínek o žonglování postupně řídne. Žonglování bylo často kombinováno s jinými druhy zábavy,
jako je například akrobacie či pantomima. Středověcí jokulátoři byli také často dvorními či pouličními zpěváky. V období renesance,
již většina kočovných divadel a kejklířů měla ve svém středu žongléry a akrobaty. Pro náš kontinent bylo žonglování dlouho spíše věcí
lidové zábavy, mělo nádech kejklířství v negativním slova smyslu a v různých dějinných etapách bylo právě proto často vnímáno jako
nízké umění. Od první poloviny 19. století můžeme sledovat již konkrétní osudy velkých žonglérů putujících naším kontinentem od Anglie
po Rusko. Nejslavnější žonglérské osobnosti tohoto období pochází z Německa, Maďarska a Itálie. Žonglování vyrazilo nenávratně i mimo
cirkusové manéže a divadelní prkna a stává se oblíbenou módou pro všechny bez rozdílu sociálního zařazení. V Paříži se již kolem roku 1810
pořádají soutěže na Champs Elysée, zakládají se první žonglérské kluby, hře „v diabolo“ podléhá i dvůr Napoleona I.
V dnešní době je kejklířství nejčastěji k vidění na různých historických slavnostech a jeho protagonisty jsou bez výjimky žongléři
předvádějící neuvěřitelné žonglérské kousky. Žongléři tohoto zaměření jsou obvykle obdařeni také nemalým hereckým talentem,
který jim umožňuje vtipně a originálně komunikovat s publikem a spojit tak ve svém vystoupení umění a zábavu. Nejčastějším prvkem
kejklířů bývá klasické žonglování s několka předměty najednou. Na následujícím klipu můžete vidět žongléra Nixse, jak se říká, v akci.
Zvládnutí žonglování alespoň s třema míčky není nic nemožného. Učebnic žonglování můžete najít spoustu. Mimo jiné tuto záležitost krásně
popisuje kapitola knihy Úspěšná paměť, kterou si můžete stáhnout přímo zde.
- Učte se žonglovat!Ke kejklířství také neodmyslitelně patří různé dopravní prostředky. Téměř bezvýhradně to jsou chůdy (viz chůdy) a jednokolka (viz jednokolka).
Na fotkách jsou kejklíři Vítek a Vojta Vrtek (viz odkazy).
Informace o historii žonglování byly čerpany z portálu wikipedia.cz.